Výslech sebe sama aneb pokračuju dál!

Dobrý den a čauky mňauky všem! :-)

Za 48 hodin to bude 5 měsíců, co jsem napsala první článek. Nesl se v duchu prvotiny a výslechu sebe sama a já jsem se rozhodla na to navázat a říct Vám, co to pro mě vlastně znamená.

A jelikož občas trpím samomluvou, tak jsem zvolila metodu alá výslech.

...

Mám rozsvícený lustr. Světlo mi svítí přímo do tváře, oslňuje mě. Svírá se mi hrdlo a celkově se cítím divně. Slabá.

Netrvá to ani pár minut a přiznávám, že tu sedím téměř 5 měsíců...to nejcennější co mám, čas.

Zeptali se mě ,,A za co?´´. 

Stroze jsem odpověděla ,,Začala jsem blogovat!´´.

Následovala smršť otázek. Probíhalo to asi nějak takhle...

Vysoké Tatry - Tatralandia

Den 5.

S lehkým údivem jsme se dnes probudili do smutného, deštivého počasí. Jako by někdo věděl, že si potřebujeme odpočinout a dal nám tu možnost, né-li, že nám to vlastně bylo nařízeno, mládeži, dnes odpočívejte!

Ještě, že se z jídelny linula ta krásná a pronikavá vůně čerstvé kávy. Nechyběl ani domácí pečený koláč a tak byly spokojené alespoň chuťové buňky.

Dopoledne jsme strávili na pokoji, odpočíváním a plánováním na zbývající dny.

Program na odpoledne jsme dlouho vymýšlet nemuseli a v deštivém počasí to byla prima volba.

Zajeli jsme do nedaleké Tatralandie do bazénu :-)

Vysoké Tatry - Kriváň

Den 4.

Další nádherné ráno u Štrbského plesa. Dnes se někdo probudil s divokým plánem o kterém bylo jasné, že dříve nebo později, ho někdo prozradí. Otázkou bylo jen, kdo a kdy. A jak už to bývá, vyřknutí na sebe nedalo dlouho čekat.

Po skvělé snídani jsme šli zpátky na pokoj abychom se domluvili, jakou túru podnikneme. Na postel jsme rozložili mapu a už stačilo prstem jen ukázat na vybraný vrchol. V mobilních aplikacích jsme zkoumali počasí a já cítila, že to brzy příjde. Venku bylo naprosto krásně, sluníčko svítilo a nebylo snad jediného mráčku, a tak si dnešní den tohle dobrodružství vyloženě žádal.

VILLAGE CANDLE

 Black cherry, nová vůně domova!

Vysoké Tatry - Popradské pleso

Den 3.

Dnes jsme se opět probudili do krásného slunečného rána. Plní chutě a energie jsme se vydali na snídani. Co Vám budu povídat, byla královská! Všude samé dobroty. Slané nebo sladké, ovoce nebo zelenina a naše chuťové buňky naprosto bláznily! Po degustační snídani nutně musí přijít chvilka zaslouženého odpočinku, kdy naše plná bříška musí slehnout. Možná to bylo tím přejedením se ale rozhodli jsme se, že si dnes odpočineme a pojedeme se podívat do města a něco si koupíme.

Se slehnutými bříšky jsme sedli do auta a vyjeli na koukandu do města, směr Poprad. Cesta nás vedla klikatou silnicí v podhůří a obklopovala nás překrásnými výhledy do hor i do nížiny. Čím víc jsme se vzdalovali od hor a měli na ně dostatečný pohled, tím víc mě začínali fascinovat a budit ve mně respekt.

Vysoké Tatry - Predné Solisko

Den 2.

První probuzení pod Vysokými Tatrami bylo naprosto nádherné! Probudily mě sluneční paprsky deroucí se škvírkou mezi závěsem a rámem dovnitř do pokoje. Mé nejrychlejší vstávání vůbec!
Celá rozcuchaná jsem vyskočila z postele a doběhla k závěsu. Plna očekávání jsem natahovala ruku ke kraji závěsu, který jsem celá netrpělivá stejně rychle odtáhla.

                                         Uááááááu!!!

Obloha krásně modrá, téměř bez mráčku! Slunce svítilo a bylo krásně! A co si přát víc?
Tamtadadáááá ... výhled na hory a ten teda byl! (mrknětě na fotku :-) )

Vysoké Tatry

Příjezd

,,Jupíííí´´, řekla jsem si ráno, když konečně přišel ten dlouho očekávaný den, kdy sedneme do auta a vyrazíme na cestu směr Štrbské pleso, Slovensko.

Vyčistit zuby. Nasnídat se. Dobalit poslední věci a hurá na cestu.

Vyrazili jsme po severním výběžku do malebné krajiny Červeného Kostelce, kam jsme se už dlouho chtěla podívat. Bohužel nás při cestě zpátky k autu čekalo nepříjemné překvapení a tím byl škrábanec přes téměř celý bok auta. Vyjeli jsme tedy dál směr Svitavy a dál dle navigace na Bratislavu a do Tater.

Psací pauza

Ahoj všem!
Jak už jste si asi všimli, dlouho jsem nic nenapsala. Není to proto, že by mě to po pár příspěvcích nebavilo ale nějak to teď nezvládám časově. Byla jsem ... mnou řečeno, plnit si svůj sen ... pracovně řečeno, na dovolené :-) A teď mám před sebou ještě jednu zkoušku, takže se musím přemluvit a začít se pořádně učit ač bych Vám raději sepsala své postřehy, zážitky a strachy :-)
Tak a hurá do toho, chemie čeká :-D

Mějte se krásně a užívejte si!

Vaše Ma

PS: Vážně nejsem škrt! Tady máte malou foto ochutnávku :-)

RETROSPEKCE - Velká Amerika, prosinec 2013

Tak Vás zase všechny pěkně zdravím - ahoj, čauky mňauky, dobrý den... jak chcete :-)

Psalo se asi 9. prosince roku 2013, kdy jsme s mámou vyrazily na výlet, možná trochu nečekaně plechovkou (čti autem) jelikož zima už není jako dřív, taková ta typicky bílá, kdy je vše skryto pod sněhovou pokrývkou, okna pomalovaná mrazem jako od nejlepšího abstraktního malíře a vyjít ven bez čepice a rukavic bylo nemožné. Stýská se mi po takových časech!
Naší neplánovaně plánovanou zastávkou se stal jeden ze známých vápencových lomů u Karlštejna a to, Velká Amerika.

Ze sedla motocyklu

Z Prahy do Passau a zpět

V pondělí jsem úspěšně zvládla další zkoušku a tak jsem si říkala, jak bych jí oslavila. Jelikož následovaly dva sváteční dny, napadlo mě, že napíšu mamce, zda třeba neplánuje nějaký výlet (pro vysvětlení - vlastní mašinu nemám a tak batůžkuji :-) ). Po chvilce mi přišla zpráva, že se chystají na kafe do Passau a zda nechci jet ... uííííí, to je jasné, že chci jet... 
Ani nevíte, jak strašně moc jsem se těšila, no prostě jupíííí jede se ven! :-)