Den 3.
Dnes
jsme se opět probudili do krásného slunečného rána. Plní chutě a energie jsme
se vydali na snídani. Co Vám budu povídat, byla královská! Všude samé dobroty.
Slané nebo sladké, ovoce nebo zelenina a naše chuťové buňky naprosto bláznily!
Po degustační snídani nutně musí přijít chvilka zaslouženého odpočinku, kdy
naše plná bříška musí slehnout. Možná to bylo tím přejedením se ale rozhodli
jsme se, že si dnes odpočineme a pojedeme se podívat do města a něco si
koupíme.
Se
slehnutými bříšky jsme sedli do auta a vyjeli na koukandu do města, směr
Poprad. Cesta nás vedla klikatou silnicí v podhůří a obklopovala nás
překrásnými výhledy do hor i do nížiny. Čím víc jsme se vzdalovali od hor a
měli na ně dostatečný pohled, tím víc mě začínali fascinovat a budit ve mně
respekt.
... ta střecha klame, všimli jste si? :-) |
Jelikož
jsme ve městě potřebovali něco vyřídit, tak jsme si udělali menší procházku.
Připomínalo mi to kolonádu ve Varech a navozovalo to v celku dobrou atmosféru.
Došli jsme si na vynikající obídek, koupili smoothie do ruky abychom si s nimi mohli udělat pár bláznivých selfíček a vyrazili jsme zpátky za divočinou :-)
Došli jsme si na vynikající obídek, koupili smoothie do ruky abychom si s nimi mohli udělat pár bláznivých selfíček a vyrazili jsme zpátky za divočinou :-)
Když jsme byli za městem, málem jsem nevěřila vlastním očím. V polích podél silnici si to vesele ťapkali čápi. Vážně! Pásli se tam jako u nás krávy :-)
Cestou ze Starého Smokovce jsme po pravé straně míjeli odbočku na Popradské pleso, což mě v tu chvíli úplně nezajímalo. Kousek za ní jsme zaparkovali. Kolem silnice totiž protéká řeka Poprad a já jsem prostě musela jít k toku a pěkně si jí nafotit, jak se valí po kamenech dolů. Plán to byl skvělý ale moc reálné to nebylo. Ke korytu vedl poměrně strmý kopec a fotky by nebyly dle mých představ. Druhá možnost byla jít z druhé strany silnice. Tadááááá, povedlo se. Jenže tam byl mostík a okolí bylo nic moc. Naštěstí se naskytl jiný objekt, nějaká žabka kuňka :-) Ano, přesně tak, i žábu si musím blejsknout :-)
Znáte
ten pocit, kdy něco chcete a chcete to strašně moc a hned? Já ano a tak musel
přijít plán B, kterým nemohlo být nic jiného, než Popradské pleso. Na mapě to
vypadalo kousek. Vydali jsme se tedy po cestě vesele dál.
Cesta
byla pěkná ač do určitého místa lemovaná auty. Podélně tekl, nám už známý,
Poprad.
Za parkovištěm, teď už oficiálním, se nacházela železniční stanice místní zubačky (tak se říká ozubené dráze, která funguje v horách).
Za parkovištěm, teď už oficiálním, se nacházela železniční stanice místní zubačky (tak se říká ozubené dráze, která funguje v horách).
Pokračovali jsme dál po značeném turistickém chodníku, přes mýtinu do lesa, kolem krásných vodopádů a zase vzhůru do mírného kopečku. A jak už bývá naším zvykem, ostatní se pomalu vrací a my teprve vyrážíme za dobrodružstvím.
Netrvalo to dlouho a cesta směřovala z lesa ven, kde se před námi otevřel skvělý pohled na Popradské Pleso.
Byla to radost pohledět! Sluníčko krásně svítilo a jeho paprsky dopadaly na sluneční hladinu, která se celá třpytila. Nepodívat se na ty okolní hory střežící tohle ledovcové jezero, myslím si, že jsem někde u moře.
Odpočatí jsme se procházkou kolem Tatranského symbolického cintorínu vydali na cestu zpátky.
Celý
okruh nám trval něco málo přes 4 hodiny. Nikam jsme nepospíchali a šli si v
klidu, svým tempem. K autu jsme přišli kolem čtvrt na 8 a cestou jsme potkali sotva
pár lidí, asi jsme nějací nadšení opozdilci nebo se jen nechceme prodírat
nekonečným davem výletníků :-)
K něčemu se Vám přiznám, jen si prosím moc neklepejte na čelíčko :-) Jelikož byl tenhle den plánovaný jako odpočinkový a cílem bylo město, nechala jsem svůj veškerý turistický outfit na pokoji a vyšla si lážo plážo v šatičkách a sandálkách ... :-) Následky jsem čekala mnohem horší, takže bolavé nožičky byly tou nejlepší možností a to jsme cestou k plesu i zpět boty několikrát sundavala a nechala si je masírovat povrchem cesty. Bylo to prima, jen to mé tempo bylo pak mravenčí :-) Takže ať se budete chystat v horách kamkoliv, hoďte ty pohorky aspoň do kufru (i kdyby jen pro dobrý pocit :-) ).
Návrat na pokoj byl jasný. Napustit vanu a skočit tam! :-)
Tímto se s Vámi zatím loučím :-)
Děkuji za přečtení a těším se u dalšího pokračování.
Vaše Ma
PS: Pokud jste byli i Vy oukouknout Popradské pleso, líbilo se Vám tam, jaké jsou Vaše zážitky? Napište mi ;-)
K Popradskému plesu jsme se vydali hned první den našeho pobytu v Tatrách, že jenom okoukneme okolí, než zahájíme první výstupy...no, při odbočce na Rysy jsem manželovi naznačila..."Tak se jen podíváme na začátek cesty, ať příště víme.."
OdpovědětVymazatA došli jsme až na vrchol, kde se počasí moc nevytáhlo, ale stálo to zato. Dnes už vím, že jsme měli vlastně štěstí, že jsme ten výstup nečekaně podnikli o den dříve, protože počasí další dny bylo podobné nebo spíš horší. A to, že jsme z Rysů viděli aspoň na Žabí pleso, ale na opačnou stranu jsme měli jen mlhu, nám později taky přišlo jako výhra, neboť na Kriváni poslední den už byla ...mlha přede mnou, mlha za mnou...Ale když mraky aspoň na chvíli ustoupili, byla to neskutečná odměna. Tatry prostě miluji a neodradí mě ani počasí. Díky za tvé postřehy. Sylva