Vysoké Tatry - Predné Solisko

Den 2.

První probuzení pod Vysokými Tatrami bylo naprosto nádherné! Probudily mě sluneční paprsky deroucí se škvírkou mezi závěsem a rámem dovnitř do pokoje. Mé nejrychlejší vstávání vůbec!
Celá rozcuchaná jsem vyskočila z postele a doběhla k závěsu. Plna očekávání jsem natahovala ruku ke kraji závěsu, který jsem celá netrpělivá stejně rychle odtáhla.

                                         Uááááááu!!!

Obloha krásně modrá, téměř bez mráčku! Slunce svítilo a bylo krásně! A co si přát víc?
Tamtadadáááá ... výhled na hory a ten teda byl! (mrknětě na fotku :-) )

Na tu krásu, která nás čeká za dveřmi je potřeba mít síly a tak jsme se vydali na naší první snídani.
V jídelně nás kromě dalších výletníků čekaly všemožné dobrůtky. Musím tedy říct, že každý den byl od majitelů upečený čerstvý a skvělý moučník. Chuťový orgasmus byl tedy na denním pořádku a já si tak říkám, že mi to teď chybí snad víc, než samotné hory :-)

S plnými bříšky jsme se odebrali na pokoj, kde jsme se dohodli (nedohodli, byla jsem přemluvena aneb právo silnějšího) kam dneska vyšlápneme.
Cíl dnešního dne byl tedy jasný, Predné Solisko 2093 m.n.m. (někde se udává i výška 2117 m.n.m).

Udělali jsme si sváču, vybavili se a vyšli vstříc novému dobrodružství.

U parkoviště byla mapa a tak jsme se rychle zorientovali a namířili to špatným směrem. Chvilku jsme chodili dokola a ne a ne najít tu správnou trasu. Správná cesta na sebe naštěstí nenechala dlouho čekat a tak jsme procházeli městem a vesele zastavovali u prvních suvenýrů a těšili se, až tudy půjdeme zpátky (tady jsme totiž poprvé spatřili pana Wulfika - rozuměj plyšového vlka).

Došli jsme k lanovce, kde měla být i cesta pro pěší a ano, schovala se nám :-) Prošli jsme to prostě pod lanovkou na prostější kopec. To byl slušnej stoupák. Prudkej ale travnatej, takže v jeho půli byla volba odpočinku naprosto jasná :-) Spíš to byla chvíle focení a sledování všemožných vrcholků skrz velký objektiv. Bylo to neuvěřitelný! Konec lelkování, musíme jít dál.

Stoupali jsme až jsme dostoupali na cestu a po chvíli chůze dál se objevilo se nám poprvé ukázalo Predné Solisko.

Cestou k chatě pod Soliskem jsem se nestačila divit, jak málo jsme potkali cestou lidí a kolik jich každou chvíli lanovka vyveze nahoru, ona teda byla plná i v opačném směru :-)
Bylo krásně a k chatě byla cesta vcelku pohodlná a nijak náročná, tak jsem ráda, že jsme si to vyšli po svých :-) U chaty bylo poměrně rušno a tak jsme dali rychlou sváču, proteinové tyčinky, a hurá na vrchol.

Vzpomínáte si, kolik lidí šlo na Sněžku, když jste se rozhodli, že si tam uděláte výlet? Tady to bylo asi podobné. Nadneseně hlava na hlavě :-)

Každým překonaným kamenem byl vrchol samozřejmě nejen blíž ale začalo se vám dostávat většího a krásnějšího výhledu. A aby to nebylo tak lehké, tak místo, o kterým jsme si mysleli, že už je vrchol, tak nebyl. Normálka :-)

Po mých rozdýchávacích pauzách (jsem lenora a ještě bez fyzičky :-) ) jsme konečně došli do cíle.

Chtěli jsme někde v klidu posedět, připít si a užít si ty krásné a společné chvíle dobytého vrcholu Predného Soliska. Našli jsme krásné místo, přímo na nejvyšším bodě skalnatého výběžku. Po čtyřech se tam dalo i hezky vylézt. Chvilku jsme se kochali okolím ale já jsem se cítila trochu nejistá, jelikož jsem tam tak seděla a pode mnou ta hloubka do doliny.

Přelezli jsme tedy kousek níž, sedli si na opačnou stranu a ve výhledu jsme měli Kriváň. To bylo znamení :-)

... horský strážce :-)

Dolu už se šlo lépe. Jen pro mě to bylo trochu srandovní, jelikož jsem malinká a tak jsem si kolikrát musela dřepnout na zadek, dát nožičky dolu a pokračovat dál. Ještě, že jsem nebyla jediná :-)

Zpátky jsme to vzali skoro stejnou cestou. Zájem ovšem vzbudili obrovské skokanské můstky, kterých si nelze nevšimnout. A co člověka nenapadne? Dostat se na něj...
Ten menší, takový prcek, vypadal asi takhle :-)

Mezi stromy na konci lesní cesty prosvítala třpytící se hladina Štrbského plesa. Udělali jsme procházku okolo a poznaly tak krásy a taje tohoto plesa.

Dali si něco dobrého k jídlu a šli se vesele svalit a plánovat další den.

Jak jsme se tak pomalu zjišťovali, to stále sluneční šajnění, nás pěkně začalo zbarvovat :-)

Mám pro Vás tedy radu, myslete si co chcete, ale opalovací krém s UV faktorem 15 Vám opravdu stačit nebude :-)


Na závěr Vám tu dám ještě pár nezařazených fotek a budu se těšit u dalšího pokračování :-)

Vaše (spálená) Ma

... Mlynická dolina, pleso nad Skokom a vodopád Skok

...výhled na Štrbské pleso