Vysoké Tatry

Příjezd

,,Jupíííí´´, řekla jsem si ráno, když konečně přišel ten dlouho očekávaný den, kdy sedneme do auta a vyrazíme na cestu směr Štrbské pleso, Slovensko.

Vyčistit zuby. Nasnídat se. Dobalit poslední věci a hurá na cestu.

Vyrazili jsme po severním výběžku do malebné krajiny Červeného Kostelce, kam jsme se už dlouho chtěla podívat. Bohužel nás při cestě zpátky k autu čekalo nepříjemné překvapení a tím byl škrábanec přes téměř celý bok auta. Vyjeli jsme tedy dál směr Svitavy a dál dle navigace na Bratislavu a do Tater.

Cesta byla hodně dlouhá ale na palubě nechyběly ani řízky s chlebem a kyselýma okurkama (mňam, miluju tenhle výletní dlabanec :-) ) ani dobrá nálada. Okolní prostředí si vyžadovalo mou pozornost a od příjezdu do hor a přejezdu na stranu Slovenska se to ještě umocnilo. Je to zážitek se mnou cestovat, to je samé ..oujééé, jůůůů, no ty vole, viděls to?´´ :-D 

Po několika hodinách jsme měli cíl téměř na dosah a zbývalo nám posledních pár kilometrů a několik minut. Projížděli jsme Podbanským, když jsme střídavě míjeli hustý smrkový les s tamní divokou říčkou omývající balvany připomínající přírodu Severní Ameriky a do zpětných zrcátek se nám opíraly paprsky zapadajícího slunka. Byla to nádherná chvíle. Během vychutnávání té romantiky se vše změnilo a my pocítili první známky hor. Začali jsme stoupat a krásný výhled do okolí se schoval do husté mlhy. Ručička tachometru byla asi na úrovni rychlosti chodce a my se měli na pozoru. Navigace nám hlásila blízké odbočení a my se nemohli samou radostí dočkat.

Odbočka, serpentýnka ... ááááá ´´už jsme tu´´!!! :-)

Zaparkovali jsme auto, vzali všechny věci a šli jsme se ubytovat. Dostali jsme klíč od pokoje, vyšli do druhého patra a plni očekávání jsme odemykali dveře. Ha, tady to půjde, shodli jsme se :-) Pokoj byl pěkný a útulný, měl i balkon, ze kterého kromě parkoviště a kousku plesa byla vidět jen mlha, takže další překvápko nás čeká hned z rána :-)

Když jsme se trochu zabydleli, rozhodli jsme se, že se půjdeme projít. Mlha a noc je totiž naprosto super na prozkoumávání okolí. Samozřejmě jsme vyšli ven jen s malým foťákem, kterému se po prvním snímku vybily baterky, taková školácká chyba :-) U penzionu se totiž nachází pleso. Po chvíli pěší chůze jsme došli k železniční stanici, která byla osvícena nejen klasickými lampami ale všude na semaforech svítila červená, všude vládlo ticho, nikde ani živáčka a pak tam stála ona, ta klasická horská zubačka... až to celé působilo trochu záhadně :-)

 

Foceno telefonem, takže kvalita není vysoká :-)

Po dokochání se místní železniční stanicí jsme se vydali zpátky k penzionu. Dali jsme si něco dobrého k večeři, pustili jsme si zprávy, kde jsme se dozvěděli, že by koncem týdne v nadmořských výškách od cca 2 000 metrů mělo začít sněžit, což byla naprosto skvělá a zároveň docela znepokojující zpráva :-)

Pak jsme plánovali výlet na další den a šli se pomalu vydat do říše horských snů... :-)

Pokračování příště! ;-)

Vaše Ma


PS: Kdyby se Vám zdálo, že to nějak moc prožívám, tak anoooo, prožívám! :-) Pokud totiž nepočítám Orlí hnízdo, což byl můj dosud nejvyšší vrchol, kde jsem byla, bylo tohle moje vysokohorské poprvé :-)