Jít si za svým. Co to vlastně znamená?

Tímhle článkem bych se s Vámi chtěla podělit o jeden svůj kus cesty, po které jsem chtěla jít, ale neměla jsem dost sil na to po ní kráčet dál a tak jsem z ní sešla.

Pokud by to mělo namotivovat, nebo nějak ukázat to, jak to nedělat a pomoct si to uvědomit, alespoň jednomu z Vás, co to budete číst, splnil tenhle článek svůj účel.

Prve k tomu, co jsem měla vlastně v plánu.Na počátku, kdy jsem zakládala tenhle blog, to bylo pro mě jedno velké neznámo. Digitální neznámo. Takové v podstatě nic. S každým dalším psaním, ačkoliv toho zatím moc nebylo, jsem se o ten digitální svět začala zajímat víc a víc. Zřídila jsem si i GA (Google Analytics), abych mohla doměřovat návštěvnost svého blogu a celkově, jak si vede i bez reakcí pod článkem. Zanedlouho mě moji bývalí kolegové z digitálního oddělení, kteří mi pomohli právě s nasazením měřícího kódu do stránek, oslovili s tím, zda bych jim nechtěla pomoci s jednou kampaní pro klienta. Byla to pro mě výzva, které jsem se chtěla postavit čelem. A tak jsem ji přijala.

Bylo to skvělé! Prve jsem viděla zevnitř systémy, ve kterých se reklama tvoří a pouští na koncové uživatele. Bavilo mě to. Bavilo mě to natolik, že jsem byla schopna přijít odpoledne z práce a sednou si k tomu a počítač vypínat před půlnocí. Přála jsem si zjistit, jak bude fungovat to, co chci, kde vzít měřící kódy pro sběr publika a kam je nasadit, zařídit to. Dále jsem vymýšlela reklamní texty, které vidíte ve vyhledávačích. V neposlední řadě jsem měla štěstí na to, že jsme dotvářeli bannery a z mého prdlého nápadu o dvojsmyslném sousloví se stal slogan na banneru, který prošel i u klienta. Dodnes na to ráda vzpomínám. Byla to taková škola života. Po nějakých pár týdnech má výpomoc skončila, jelikož potřebovali výpomoc na stálo a mě mé vedení neuvolnilo. A tak jsem se jako stávající asistentka s malou zkušeností rozhodla, že v tomhle oboru chci získat víc informací a něčemu se přiučit.
Obesílala jsem tedy firmy se svým čerstvým zážitkem a úsměvem, že jsem to zvládla a sama se začala někam posouvat. Úsměv mě hodně rychle přešel, jelikož spousta firem Vám na zaslané CV ani nezareaguje. Já v tom pokračovat ale chtěla.

O pár měsíců později, jsem se rozhodla začít navštěvovat rekvalifikační kurz s vizí, že si následně najdu práci v oboru online marketingu a mohu se tomu věnovat naplno.
Byli to nadupané necelé 3 měsíce. Plno informací. Nesčet popsaných stránek v sešitu. A co bylo to hlavní, že jsme pracovali v systémech a zkoušeli si různé typy PPC kampaní, na který se teda kladl největší důraz. Probrali jsme i základy SEO a nějaký ten mailing. Začala jsem nemít ráda zkratku ´´XML feed´´. Naopak milovala slovo linkbuilding kvůli vytunění blogu a zlepšení pozice ve vyhledávačích.
V říjnu jsem kurz úspěšně ukončila závěrečnou zkouškou a získání certifikátu, to byla taková ta příjemná pomyslná třešnička na dortu.

Chtěla jsem jít dál. Tak jsem šla. Ještě ten měsíc jsem dala po dvou a půl letech výpověď z práce a našla si práci ve velké digitální mediální agentuře na juniorské pozici. Když mě omluvíte, nebudu zde zmiňovat ani název agentury, ani přesné znění své pozice. Trocha té anonymity totiž neuškodí ;-).
Po dvou měsících výpovědní lhůty jsem do agentury nastoupila.
Kurz se mnou navštěvovala holčina, která firmu po chvíli opustila a tak jsem měla dávno před svým nástupem udělaný obrázek. Nebyl moc pozitivní.
Než jsem nastoupila, měla jsem smíšené pocity a obavy z angličtiny, kterou jsem celá léta nemusela používat, což jsem taky nedělala, jenže systémy, se kterými jsem měla pracovat, byly pouze v anglině.

Teď k tomu, co se stalo.
Nastoupila jsem. Všude bylo strašně moc lidí. Zaučovala se. Dostala jsem pár úkolů, se kterými jsem se snažila poprat. Přemýšlela jsem, zda je to to, co opravdu chci. Bylo málo lidí, se kterými jsem se bavila. Dopadal na mě stres. Stres a pocity z toho, že s tou angličtinou opravdu jen bojuju a nezvládám to, že si nepřeložím článek o nějaké novince v oboru a následně ho nebudu umět odprezentovat na poradě ostatním. Prezentace nemám ráda, stydím se, koktám. Když jsme měli po svátcích home office a já měla zpracovat úkol, doma mě to bavilo, ale to bylo celé. Už jsem se mezi ně vracet nechtěla. Po dlouhém přemýšlení, probdělých nocích, nějakých slzách, jsem to na konci prosince zabalila.
Prosím, pokud se někdy ocitnete v podobné situaci, kdy si půjdete za svým a najednou ztratíte veškerou chuť, sílu, motivaci a vše, co Vás k tomu vedlo, vzpomeňte si na můj příběh.

Vzpomeňte si na to a mějte na paměti to, že to děláte sami pro sebe. Na cestu jste se vydali proto, protože jste to sami chtěli. Není to ničí sen, ničí chtíč, jen ten Váš ... tedy, tak by to mělo být, jelikož pokud sami něco doopravdy nechceme, nejsme pro to uvnitř sebe rozhodnuti, nemusí to vyjít.

Čím se vyzbrojit?Pro mě to jsou následující vlastnosti, které ale nesmí zůstat ve formě prázdných slov.

Vědomí - nevím, zda je to správná definice, ale chci tím říct, že musíte vědět, proč to chcete, proč si za tím jdete, co to pro Vás znamená. Proč je to pro mě tak důležité, že jsem se na tu cestu vydala.

Trpělivost - možná se shodneme na tom, že skoro nic se nestane hned a tak je důležité se obrnit i slušnou dávkou trpělivosti, už jen kvůli tomu, že to bude zřejmě stát hodně našeho času a různého úsilí, které bude potřeba vynaložit k tomu, abychom zvládali i nějaké ty překážky.

Víra - víra v sebe, v to, že to dokážete. Pokud si nebudete dostatečně věřit, že to zvládnete, neprojdete ani přes první překážku, která Vás potká. A věřte, že těch překážek občas bývá sakra hodně. A proč? Protože Vás to zkouší. Zkouší to Vás, zda jste dostatečně silní na to abyste tuhle, řekněme, překážkovou dráhu proběhli až do samotného cíle, kde na Vás čeká to, co chcete. Někdy to chce opravdu kuráž a vyjít ze své komfortní zóny, začít konečně něco dělat. Výsledek bude vždycky stát za to. A vzdávání se? Ne, to nechte na druhých. Vy to dokážete! :-)

Vděčnost - možná to zní divně, říkáte si, ale i za ty malé krůčky, které děláte, buďte vděční. Pochvalte se! Ne, fakt. Normálně se pochvalte, ať víte, že jste pro sebe už něco udělali a tím si posílíte i motivaci, víru v sebe, proč za tím jdete a budete o to víc chtít jít dál. Prostě se zase nastartujete a to je super.

Nebojte se - Váš strach je pouze ve Vás, nosíte si ho v hlavě a nikdo ho nevidí, pokud ho neukážete. Když se něčeho budete bát, buď Vás to popožene kupředu a nebo se vzdáte. Nedovolte strachu zahodit všechno úsilí, čas, nějaké vynaložené prostředky proto, abyste to vzdali. Strach nás akorát svazuje. Vykročme tedy proti němu. Zkuste se na chvíli zastavit a říct si, proč se toho bojíte ... z nějakého důvodu je to nepříjemné, neumíte to, neznáte to ... zkuste to změnit, zkuste se o to víc zajímat, zkoušet si to a toho strachu se zbavit tím, že z toho uděláte přednost. Žádný učený z nebe nespadl a ani žárovka nezačala svítit při prvním pokusu. Za vším je nějaký trénink, učení se, nabírání zkušeností.
Opravdu, důležité je to alespoň zkusit. Já se třeba bála angličtiny a tak jsem si začala nějaké pojmy, které mi byly cizí, vypisovat. A když jsem na něj znovu narazila, už jsem věděla, co se pod ním skrývá. Bála jsem se nějakých prezentací a tady jsem svému strachu dovolila mě ovládat, já jsem to totiž ani nezkusila. A takhle to prostě nefunguje. Chceš něco? Jdi si za tím, ale něco pro to udělej.

Snad jsem řekla vše, co jsem chtěla. A teď hlavu vzhůru a vykročte tam, kde chcete být, kým chcete být. Žádné výmluvy proč to nejde a proč byste to měli vzdát, ale opravdové důvody, proč to děláte a proč v tom pokračovat!

Pokud jste dočetli až sem, máte můj obdiv a velké díky!


S podzravem


Vaše Ma